Co budu

10. september 2015 at 21:14 | blackbird |  Underground
Existuje otázka, která nás sužuje celý život. Pokládají nám ji už jako malým dětem, předběžně. Ale najednou si uvědomíme, že už se jí nemůžeme dál vyhýbat a je čas na ní odpovědět.
"Co z tebe bude?"

Abych pravdu řekla, přijde mi jako pitomost, že se očekává, že si člověk v patnácti vybere, co bude dělat zbytek života. Když jsem byla asi v sedmičcce až devítce, hrozně moc jsem chtěla jít na školu s chemií, teď můžu jen děkovat Bohu za to, že jsem tam nešla. A že chybělo málo.

rip cory monteithUntitled | via TumblrUntitled

Byl to jen chvilkový popud, ale kolik lidí na něj dá? Nemá žádný nápad, necítí se na gympl a tak šmátne po první škole, která se objeví? Jak pak asi vznikají nespokojení lidé v zaměstnání že ano. Nemám nápad na žádný náhradní systém. Myslím si, že je nemožné chtít si vybrat, co budeme dělat po zbytek života když jste na pouhém začátku s nulovými zkušenostmi. A věřím tomu, že pro každého člověka, je práce, která se pro něj perfektně hodí. Jenom ji občas dlouho trvá najít.


Já jsem š'tastlivec, co se týče téhe volby ve dvou věcech. Jsem na gymplu, takže jsem si mohla prodloužit tohle rozhodnutí o pár let.
Jsem šťastlivec, taky proto, že od malinka vím, co chci být. Stále jsem to opakovala. Všichni to tak vlastně berou. Jenže něco jiného je říkat to jako velký sen do budoucna a druhá věc je říct to na vážno. Říct to ve správnou chvíli a začít se podle toho chovat a snažit se pro to.
Takže pomalu nastává chvíle, kdy budu muset udělat, to co už několik let hrdě prohlašuju. Že člověk nesmí dát na tlak společnosti, vybrat si to, co chce dělat a co ho baví. Mít kuráž, naději a vizi a dotáhnout to do konce.

Untitled🌴True😅

Já nevím, jak se to stalo, že jsem se najednou z dvanáctiletý holčičky dostala sem. Už přestávám slyšet "to máš ještě čas" najednou se očekává, že na tuhle otázku zodpovědně odpovím.
Nezbývá mi nic jiného, než odpovědět to, co říkám už od mala. Protože jinak ani odpovědět neumím.
"Chci se živit psaním."

Jak jste se rozhodli/rozhodujete vy?
 

1 person judged this article.

Comments

1 Ronnie Ronnie | Web | 11. september 2015 at 21:58 | React

Krásně napsáno a také se tímto tématem momentálně zabývám.
Minulý rok jsem bydlela u paní, která mi řekla její příběh o tom jak našla práci, která jí naplňuje. Na vysokou školu bohužel nešla a práci si většinou hledala v inzerátech v novinách. Vyzkoušela spoustu prací během několika let, ale nic z toho ji nenaplňovalo. Až jednoho dne začala dělat zahradnici. No co někteří z nás by nad tím ohrnuli nos, ale jí to baví a naplňuje a to je důležitý. Ale trvalo to 20 let než našla něco, co ji skutečně naplňuje.
Já osobně od malička vystřídala spoustu snů o tom čím bych jednou chtěla být (od herečky, zpěvačky až po architektku). Co si představuji teď? Vybrala jsem si ekonomické lyceum a příští rok už maturita. Je to něco jako gympl se zaměřením na ekonomiku. Ale já se spíše zaměřuji na humanitní věci, jako je psychologie (kterou naštěstí na škole mám), filozofie a jazyky plus literatura. Takže mým snem je také psát, ale ne jen to. Ráda bych vystudovala psychologii a cestovala.
Ale co vím, třeba se to za chvíli změní. Také mě napadlo, že dokud sem mladá stačilo by mi cestovat, rok žít v jedné zemi dělat nějakou obyčejnou práci a pak zase odjet.
Však jednou se uvidí, co z nás nakonec bude. Hlavně ať jsme šťastní a né znudění.
Hezký den a hodně štěstí.

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 12. september 2015 at 8:35 | React

Ano, opravdu pěkně napsáno :-)
Já sama jsem v patnácti letech měla hodně představ, kým bych chtěla být, ale pokaždé se to měnilo a pak jsem měla problém si vybrat. A když už jsem si teda vybrala, tak byl problém s tím, že jsem tam nemohla, protože škola byla daleko a doma by mi nikdo neplatil ubytování. A další škola ta už byla blízko, ale na tu jsem nešla, protože jsem tam nejspíš nechtěla být sama, bez kamarádek. Takže jsem skončila na obchodní akademii, čehož vlastně ani moc nelituji, protože díky tomu jsem se se svou spolužačkou ze základky (která šla se mnou) hodně sblížila a fakt jsme dobré kamarádky :-D Ale jinak zjišťuji, že ta škola je jako gympl, že sice budu mít maturitu, ale bude mi k prdu, že nejlepší bude jít na vysokou.
Ale kdybych mohla vrátit čas, tak se rozhodnu nejspíše úplně pro jiné školy, protože až teď vlastně vím, co bych chtěla doopravdy dělat. Tak doufám, že se nám to oběma a všem ostatním splní a půjdou si tvrdě za tím! :-)

3 Werangummi Werangummi | Web | 12. september 2015 at 10:33 | React

Skvělý článek. Já jsem asi v deseti letech zjistila, že mě baví psát povídky. Napsala jsem jich spoustu, mám je schované a teď mi jsou spíš k smíchu, ale ty přece nevyhodím. Na konci sedmé třídy mi moje o rok starší kamarádka ukázala školu, na které je několik oborů a mezi nimi byl právě jeden zaměřený na žurnalistiku. Hodně jsem o tom přemýšlela, zjišťovala si o tom hodně informací, někdy jsem na to myslela i každý den. Hlavně o letošních prázdninách. A nakonec jsem se rozhodla. A věřím, že správně, když mě to dva roky nepustilo. Mým současným cílem je se na tu školu dostat a udělám pro to všechno, půjdu si za tím. Přeji hodně štěstí a držím palce, aby jsi v životě dělala práci, která tě bude bavit:)

4 Marie. Marie. | Web | 12. september 2015 at 10:47 | React

Já jsem si před pár dny uvědomila, že ta škola, kterou jsem si vybrala, není to, čím bych chtěla být, není to obor, ve kterém bych se chtěla pohybovat. Protože na to, abych se v něm mohla pohybovat, bych se musela fakt pořádně učit, není to zrovna jednoduchý obor. Takže jsem si řekla, že nechápu, co na té škole dělám. A to mě letos čeká maturita.
Možná by mě bavilo vařit, ale na to jsem přišla až tak před rokem a přestupovat kvůli tomu se mi nechce. A navíc, obor kuchař je plný zhulenců, zapejkačů a tak. :)
,,S radostí'' můžu říct, že ve svých téměř 19 letech nevím, co chci dělat a čím se chci živit. Už mě i napadaly myšlenky, že to je právě kvůli tomu, že jsem neplánované dítě, tudíž bych tu ani neměla být, proto se mi nevytvořila nějaká touha po budoucím povolání.

Jinak krásný článek a úhledný blog! ^.^

5 Lizzie Lizzie | Web | 12. september 2015 at 15:39 | React

Uff, krásný konec. Moc Ti přeju, aby ti to vyšlo. A bylo by to správné, protože všechno, co napíšeš, čtu moc ráda.
Je pravda, že vybírat si v 15 letech budoucnost je blbost. Trochu nelogika téhle země...
Ale kdo ví, třeba je to právě dobře. Možná, že kdybychom se rozhodovali starší, byli bychom "rozumnější" a praktičtější a nešli bychom za svým snem jako třeba v 15 :)
Jako obor na střední jsem si vybrala Cestovní ruch, protože k mám cestování hodně blízko. Stejně jako ty. A zatím naštěstí zatím nenastala chvíle, abych toho litovala.

6 Elis Elis | Web | 12. september 2015 at 17:27 | React

V těch 15 letech je opravdu nereálné očekávat, co dítě chce dělat, často jsou to pak spíš přání rodičů, já sama šla na stavárnu, kde jsem ty 4 roky doslova přetrpěla a nakonec jsem na vysoké škole s úplně jiným zaměřením. Ale konec konců, pořádně až ta vysoká škola má větší vliv si myslím. Ten gympl to je opravdu takový zlatý střed, člověk si až tam pořádně uvědomí, co chce. Tobě držím palce a jdi si za svým snem :)

7 Rory Rory | Web | 12. september 2015 at 19:03 | React

Rozhoduju se už dlouho a pořád nic, takže jsem teď na gymplu. Taky mi přijde jako blbost rozhodnout se už v 15. Jednu chvíli už si myslím, že jsem se rozhodla, pak zase ne. Být spisovatelkou bude asi dřina, ale když v psaní prorazíš, bude tě to určitě těšit. Přeji hodně štěstí a jdi si za svým snem. Máš pravdu, člověk nesmí dát na tlak společnosti, volba je jen na nás samotných. ;-)

8 cincina cincina | Web | 12. september 2015 at 19:04 | React

Jo, v dnešní době je blbost vybírat si v patnácti letech své budoucí povolání:) Jako někdo už třeba ví, co chce dělat, ale v dnešní době to spousta děcek neví a hlavně se nedokáží pro nic nadchnout a u něčeho delší dobu vydržet, takže to je potom ještě těžší.
Já v patnácti měla nějaký ten sen a ten se mě drží snad dodnes.
Ten náš se je vlastně podobný:) A já věřím, že se mi to splní, i když spousta lidí to o mě ani neví a ani nechci, aby to věděli:) Jestli budeš i ty tomu svému snu věřit, tak se ti to určitě splní:)

9 Rezzy Rezzy | Web | 12. september 2015 at 20:56 | React

Naprosto s tebou souhlasím. Je to těžké udělat v patnácti takové důležité rozhodnutí. Taky jsem chodila na gympl a moje plány jsem během studia několikrát přehodnotila. Jinak živit se psaním... bojím se, že je těžké uživit se psaním, ale bylo by super, kdyby se ti to povedlo. Taky ráda píšu a možná by to byl fajn přivýdělek, ale uživit bych se tím asi fakt nedokázala. To však neznamená, že by se to nemohlo podařit tobě, takže moc držím palce :)

10 Elizabeth B. Elizabeth B. | Web | 12. september 2015 at 21:00 | React

Pekne napísané. Ja som po základnej škole šla na strednú v odbore marketing a to vôbec nie je pre mňa, pretože ja a komunikácia nie sme dobrí priatelia... :D Neskôr som prestúpila na odbor, ktorý ma už viac baví. V treťom ročníku na strednej som bola rozhodnutá ísť študovať psychológiu na vysokú. Neskôr mi došlo, že ani to nie je vhodná práca pre mňa a chcem sa zamerať na žurnalistiku, alebo mám v zálohe literatúru. To je to, čo by ma bavilo.
Teraz som v maturitnom ročníku, takže som pevne rozhodnutá a dúfam, že to vyjde. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement