September 2015

The Global Goals

26. september 2015 at 20:52 | blackbird |  Underground
Dnes jsem shlédla skvělé video od Hanka Greena - Pissed Off for a Better World ve kterém nabádal všechny, aby se přidaly k novému celosvětomému projektu s naprosto úžasným cíly a vizemi. Nazývají se The Global Goals a je to poměrně nový projekt, o kterém se zatím moc neví. "So help us reach 7 billion people in 7 days"


Je to idea sedmnácti cílů, kterých kdybychom dosáhli, svět by byl lepším místem. Až si tyto cíle přečtete, uvědomíte si, že tohle už znáte. Jsou to témata, která jsou stále omýlaná dokola, ale teď to konečně někdo dal do jednoho megalomanského projektu. Žádná chudoba a hladovění. Pro všechny pitná voda, práce, vzdělání, zdravotnictví a energie. Zlepšení globálních klimatických změn. Vyčištění oceánů.

Alchymista | Paulo Coelho

22. september 2015 at 15:15 | blackbird |  Books
Tato kniha se bezpochyby stala betsellerem a jeden čas byla k vidění ve všech výlohách knihkupectví. Je tato kniha skutečně tak úžasná a hodna přečtení? Vlastně je.

Ke knize jsem se tak trochu neoriginálně dostala tak, že mi jí spousta lidí doporučovalo, ať si jí přečtu, že je hrozně super a já se říídm pravidla, že pokud mi dva lidi nezávisle na sobě doporučí knihu, měla bych si jí přečíst.


Zaujalo mě, že Paulo Coelho je z Brazílie a nic od brazilského autora jsem nikdy nečetla.

Hlavní hrdinou této knihy (románu) je pastýř Santiago, kterému se dvakrát po sobě zdá stejný sen. Sen, že u pyramid v Egyptě je zakopaný poklad. Ale on je pouze chudý pastýř ovcí ve Španělsku, přesto mu to (skoro doslova) nedá spát.


Angelina Jolie

20. september 2015 at 18:42 | blackbird |  Underground
Angelinu zná přirozeně každý, ale nechcete jí předsatvit z trochu jiného úhlu? Jako optimistickou a vyrovnanou ženu?



Without pain, there would be no suffering, without suffering we would never learn from our mistakes. To make it right, pain and suffering is the key to all windows, without it, there is no way of life.

Angelina se angažuje v humanitárních pomocí, to všichni tušíme. Ona ovšem podnikla cestu do více než 30 zemí světa, aby poznala zdejší lidi a problémy. Jezdila i na médiím opomenutá místa a místa nebezpečná, kde zuřily války, hladomor a občanské války jako například Afgánistán, Čad, Libye, Irák a podobně. Hodně se zajímala o uprchlíky a je speciální vyslankyní UNHCR (United High Commisioner for Refugees) "Vědomí o situaci těchto lidí. Myslím, že by se jim mělo dostat uznání za to, čím prošli, místo toho, aby byli přehlíženi." Takhle odpověděla na otázku, co svým počínáním sleduje.

Bílá Masajka | Corinne Hoffman

15. september 2015 at 15:27 | blackbird |  Books
Na tuto knihu jsem kdysi narazila na blogu Té Neviditelné a pak jsem na ní narazila v knihovně, tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu.


Corinne Hoffman je švýcarská žena, která má manžela a svůj vlastní obchod se svatebními ve kterém víceméně prosperuje.
Jednou se svým manželem podniknou cestu do Keni, která jim naprosto změní život.
Hned od první chvíle se totiž Corinne do tohoto místa zamiluje a ne jen do něj. Zamiluje se i do jednoho místního Masaje - Lketingu.

Možnosti

12. september 2015 at 21:01 | blackbird |  Underground
V dnešním světě máme nepřeberné množství možností. Když se nad tím skutečně začnu zamýšlet, trochu se mi z toho motá hlava, protože existuje tolik věcí a nejde je všechny udělat a stihnout.

Abych vás trochu dostala do přemýšlení v jakém jsem já, začnu od začátku. Poprvé jsem na to narazila v knize Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Prokrastinaci nemusím nijak představovat, znamená chorobné odkládání věcí, které chceme udělat.

add a caption❤️

Už je to nějaký pátek, co jsem tu knihu přečetla, ale v hlavě mi z ní uvízlo jen pár myšlenek a tohle je jedna z nich. Dřív měli lidé mnohem méně možností, nemohli cestovat, nemohli se učit libovolný cizí jazyk, číst libovolnou literaturu, poslouchat libovolnou hudbu a tak dále. Tudíž když vám někdo zakáže většinu věcí, které byste chtěli dělat, je logické, že pak děláte to, co musíte, nikoliv co chcete. (Už to začíná bejt trochu zamotané, nevadí.)

Co budu

10. september 2015 at 21:14 | blackbird |  Underground
Existuje otázka, která nás sužuje celý život. Pokládají nám ji už jako malým dětem, předběžně. Ale najednou si uvědomíme, že už se jí nemůžeme dál vyhýbat a je čas na ní odpovědět.
"Co z tebe bude?"

Abych pravdu řekla, přijde mi jako pitomost, že se očekává, že si člověk v patnácti vybere, co bude dělat zbytek života. Když jsem byla asi v sedmičcce až devítce, hrozně moc jsem chtěla jít na školu s chemií, teď můžu jen děkovat Bohu za to, že jsem tam nešla. A že chybělo málo.

rip cory monteithUntitled | via TumblrUntitled

Byl to jen chvilkový popud, ale kolik lidí na něj dá? Nemá žádný nápad, necítí se na gympl a tak šmátne po první škole, která se objeví? Jak pak asi vznikají nespokojení lidé v zaměstnání že ano. Nemám nápad na žádný náhradní systém. Myslím si, že je nemožné chtít si vybrat, co budeme dělat po zbytek života když jste na pouhém začátku s nulovými zkušenostmi. A věřím tomu, že pro každého člověka, je práce, která se pro něj perfektně hodí. Jenom ji občas dlouho trvá najít.

Eat Pray Love | Elizabeth Gilbert

6. september 2015 at 12:02 | blackbird |  Books
V češtině Jíst meditovat milovat, ale víc se mi líbí ten anglický název.
Myslím, že nemusím dlouze představovat, většina lidí o této knize určitě slyšela, vzhledem k tomu, že se dočkala i filmového zpracování. Nevěděla jsem, jaký je žánr této knihy a našla jsem, že je to romantické drama, což mi moc nesedí. Co je romanticky dramatického na tom, že se rozvedená ženská po třicítce rozhodne na rok vycestovat do třech zemí začínající na I a být přitom v celibátu? Přišlo mi to jako vyprávění s cestovatelskými a spirituálními prvky, ale budiž.

❤️Another normal saturday nightnostalgia.

Mě osobně třeba název knihy, moc nenadchnul, protože se z něj trochu nabízí, že to bude právě to romantické drama, ale to mi nakonec vůbec nepřišlo, možná jsem se na to koukala, tak jak jsem to chtěla vidět, nevím. Zaujala mě až anotace ze které vyplývá, že možná půjde o něco trochu víc.

"Elizabeth Gilbertová má vše, co se od moderní ambiciózní Američanky očekává: manžela, dům a úspěšnou kariéru. Jenže místo aby se cítila šťastná a naplněná, ji pohlcuje panika, zoufalství a zmatek. Odhodlá se tedy k radikálnímu kroku a úplně sama se vydá na roční pouť kolem světa."

Tohle poněkud vystihuje i mne. I když mám vlastně "všechno", stále jsem zoufalá a cítím se hrozně. No a tak jsem doufala, že třeba v této knize naleznu nějakou tu inspiraci.

Jak psát

2. september 2015 at 20:02 | blackbird |  Underground
Nejdřív na začátku vám chci hrozně moc poděkovat za vaše příznivé komentáře. Hrozně mi děláte radost, jak vážně čtete a reagujete na články. A samozřejmě děkuju za vaše pochvaly psaní a tak mě napadlo sepsat pár tipů, ke kterým jsem během těch pár let, co píšu došla. Abych to řekla na rovinu, nemyslím si, že jsem nějaký skvělý spisovatel. Přesto píšu odmalička, cpu lidem svoje texty a leccos jsem zkusila, takže vám to třeba pomůže nejen na blogu, ale i třeba ve škole. Samozřejmě se těším na vaše tipy do komentářů.

Quote of the Day | via FacebookxxYou are more...|via tumblrwords lyrics thoughts quotes texts letters love sayings 

Důležitá je zpětná vazba. Spisovatel bez čtenáře je nic. Když píšete text, který chcete aby byl dobrý, ať už je to důležitá věc do školy anebo do soutěže, dejte to někomu přečíst. V textu pak můžete mít spoustu chyb jako jsou gramatické, můžete přeskakovat z jedné věci na druhé, nepopisovat dostatečně prostředí, pocity, chybí vám přímá řeč apod. To jsou věci, které nejlépe odhalí čtenář. Spousta věcí vám, prostě nedodjde. Ne proto, že je nevíte, ale protože se soustředíte na tisíc jiných věci. Přece jen když píšeme třeba povídku, v hlavě máme třeba celý svět, domýšlíme děj do všemožných podrobností, škkrtáme a pak možná něco vynecháme a něco z toho nakonec nevyplyne. Zpětná vazba je myslím si nejdůležitější.

Nehledejte moudrost v knížkách "jak na to" Samozřejmě pokud se vrháte do nového žánru, tak je super si nejdřív přečíst, jak by to mělo vypadat a z více zdrojů. Přečíst si něco z daného žánru nemůže být na škodu, ale ne přímo před psaním, protože pak máte tendenci to psát, jak to napsal onen člověk. A když skutečně nevíte jak začít, můžete začít vzorovou větou nebo se odpíchnout od něčeho jiného. A hlavně nemusíte začínat od začátku. Spousta svých textů jsem začala odpostřed, na to navázala konec nebo začátek a nakonec jsem vlastně použila až ten začátek a zbytek kompletně přepsala. Důležité je začít. A nebát se škrtat.