June 2015

Na zamyšlení

22. june 2015 at 22:19 | Barlie |  Underground
You're doing great, love.Poslední dobou si blog zase vysloužil mé urputné mlčení.
Upřímně mě to štve, ale tak nějak jsem se k tomu neměla. Až dneska jsem četla článek od blogerky, která spáchala sebevraždu a po přečtení jsem se tak nějak cítila, že bych měla zase něco napsat.

Lidé toho v sobě nosí hrozně moc. A myslím, že je to trochu zbytečné protože si myslím, že se vždycky najde někdo kdo by pomohl, ikdyby to měla být linka bezpečí (nebo jak se to jmenuje). A neříkám to jen tak do větru, vím jaké to je mít problémy se s něčím svěřit.
Z mých článků občas možná taky plyne, že se nemám zrovna valně. Já nevim, nakolik to zvládám skrývat nebo nakolik lidi okolo předstírají, že se nic neděje, ale to nejsou nějaké přechodné pocity. Když mi někdo řekne, že to za týden přejde mám chuť mu vrazit pěstí. Jenže faktem asi je to, že to lidé okolo prostě neví, protože je to nenapadne. A někdy se možná i tihle lidé, co mají skutečné problémy snaží říct, jenže to prostě přehlížíme. Ne, schválně, věřím tomu, že vždycky se najde někdo, kdo vás vyslyší, jenže nikdo prostě nehledá za každou větu hlubší smysl.

Proč spěcháme?

7. june 2015 at 9:30 | Barlie |  Underground
time to start something new | via TumblrŠtve mě dnešní uspěchaná doba. Předtím jsem to neřešila, protože jsem si poklidně žila na svém písečku a celé dny nic nedělala.

Jakmile jsem se přesunula do Prahy a ještě na gympl (což se rovná zabiják času) najednou mám pocit, že moje dny jsou jak film, který někdo pustil mnohem rychleji. Připomnělo mi to scénu, kdy jsem přišla do obýváku a táta měl zapnutý film zrychleně a napjatě ho sledoval. Tak jsem se ho zeptala "proč se na ten film díváš takhle?" a on "no je to tak rychlejší" (dělal si pochopitelně srandu, hledal jednu scénu).

A ikdyž jde o naprostou kravinu, mohla bych to nafouknout do obří metafory, která by naprosto perfektně seděla na život. (A protože jsem praštěná, tak to skutečně udělám.)

The Color Run 2015

2. june 2015 at 18:12 | Barlie |  Photos
Já jako pravý fanda weheartit, už dávno o Colorrunu vím a když se mi letos naskytla skvělá příležitost se ho účastnit šla jsem do toho.

Nejdřív odpovím na otázku na kterou se mě moje máma ptala asi stokrát "proč se to vlastně běží?" vždycky jsem jí řekla "nevim" a nebyla jsem tak daleko. Ať jsem pátrala jakkoliv, Colorrun je prostě blbost, kterou běží lidi, co se vážně nudí :D Ne, má to být oslava barev, nejšťastnějších 5km na Zemi apod. Normálně nemám ráda tyhle nadnesený optimistický kydy, ale tohle je výjimečně pravda.

Když si vzpomenu na Color Run tak mi těch asi pět hodin splývá v nekončících úsměvech a barvách. Byla to vážně sranda. Všichni tam na začátku byli v těch bílejch tričkách (a jiných vtipných úborech, viděly jsme i baletní sukýnky apod.) a pak ke konci tam chodila spousta barevnejch fleků. Bylo to super. Vážně. Prostě jen radost a barvy, to je všechno, co si z toho pamatuju.

Super na tom bylo, že to nebyl moc "run" Já běhám poměrně ráda, ale nic neuběhnu. A tohle byla taková procházka, vážně jste nemuseli běžet, mohli jste to klidně celý proplazit (psali to už v letáčcích, ale moc jsem tomu něvěřila). Jediné co bych vytkla by byly dvě věci. První je, že jim došla barva, na 4km toho prostě moc nezbylo. A jako druhé bylo to, že slibovali velký "finish festival" a z toho nebylo nic, protože skoro všichni odešli. Ale i tak to bylo naprosto krásný a nevím moc, co víc k tomu napsat, tak přidávám ilustrativní fotky. V rámci možností jsou "moje" - fotily jsme je celá naše parta, co jsme tam byli. Takže enjoy.